Strachu se trochu odvážím

Co nás štve, to nás pronásleduje, honí… chce to odvahu to změnit.  Dáte ji tomu, co nebo kdo vás honí a budete zůstávat s tím? Může to být třeba otálení, výmluvy, odkládání, nedodělávání, vztahový konflikt, nemilý partner, nevyjasněné záležitosti…

Ono to jen něco chce, chce to třeba vaši energii, kterou promarňujete, když ji věnujete výše uvedenému. Ono to chce odvahu, samo ji nemá, jen s vámi. Potřebuje vás to. Ale jistě budete souhlasit, že vy nepotřebujete „to“.

Zkouším se odvážit strachu. Dostala jsem dar. Dar zažít pocit setkání se svým strachem. Děkuji. Dostala jsem tím možnost. Tu možnost má každý. Je to možnost volby. Nechám se štvát svým strachem, nebo se odvážím ho prožít, projít jím a najít, co se za ním skrývá?

Ve změně je život, strach si zaslouží žít, ale v odvahu změněný, transformovaný.

Strach mi dal možnost zažívat pocit odvahy. Při procházení strachem, při jeho rozpouštění, při přijímání různých výzev, které jsou jen změnou, které se odvážím. Odvážím se žít a nechat žít.

Dávám svému strachu odvahu.

„Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam odešel, nic nezůstane. Zůstanu jen já.“
Benegesseritská litanie proti strachu

Bene Gesserit je fiktivní sesterstvo z románové série Duna Franka Herberta. Členky Sesterstva jsou cvičeny k mimořádným fyzickým a psychickým schopnostem, díky nimž jsou nesmírně nebezpečnými protivnicemi v boji a ovládají techniky, které běžným lidem připadají neuvěřitelné. Proto bývají hanlivě označovány jako benegesseritské čarodějnice.

Odvážit se změny

Strach je odpovědí na impulsy zvenčí spolu se subjektivní projekcí vlastních myšlenek.
Strach má svůj původ od přírody, je to zjevený pud sebezáchovy, a proto má velký psychologický dopad. To je důvod, proč se říká, že strach má „mnoho tváří“. Jedná se však o přírodní sílu, která nás chce varovat před něčím, čemu budeme muset čelit.

Emoce přivedené do svého extrému, vyhrocené, volume na max zesílené jsou svým způsobem očišťující a léčivé. Naplněný, maximální jin přechází ve svůj protiklad tedy jang. Všechno v přírodě podléhá cykličnosti, vše je v neustálém pohybu a změně. Co se nemění, nežije.

Sight_2016_02_11_102102_881

Mám srdce z kamene, proto mě to ke dnu táhne.
Nedotýkej se mne!
Chyť můj kámen, který z tvého spadne.

Nechci být těžkým závažím, strachu se trochu odvážím,
pak cítím, že nic nevážím, kamenný most peřím zavážím.

Žádná tíha s peřím nehne, když popelem kámen lehne.
Kdo spálenému mostu uhne, v tom svědomí se náhle pohne.

Jsem jeden velký strach.
Vlci už větří jeho pach.

Podél Černé stráně kráčím s hříchem svým.
Hladké bíle pláně svou stopou znesvětím.
Nečistým svým svědomím modrou stezku zastíním.

Pak k severu se obrátím,
ve vlastním stínu se ztratím
a ze Třech kamenů,
cestu dolů si zkrátím.

Sight_2016_02_18_010046_929[1]

Vyjít vstříc svému strachu

Kdo před strachem utíká a schovává se, toho bude strach vyhledávat, honit a štvát. Kdo se zastaví a podívá se, čím je pronásledován, jedině ten má možnost poznat, čeho se potřebuje zbavit. Teprve potom se může rozhodnout, jestli to vlastně ještě potřebuje nebo to může zahodit.

Čeho se bojíme, to nás honí

Odvaha prožít strach, nebo použít strach je rozhodnutím pro změnu. Pak můžeme uvidět, že to všechno není tak špatné a hrozné, jak jsme si mysleli. Koneckonců, naše představivost se nemusí nutně shodovat s realitou. Takže vykroč vpřed! Couvej jen v případě, že potřebuješ rozběh! Úspěch nám daruje to dobré a pokud ne, je to také dobré, protože jsme získali cennou zkušenost, která nám bude sloužit v budoucnosti, cvičení dělá mistra!

Jana Šulová
Mám ráda barevnost a pestrost života se všemi jeho výzvami. Kreslím omalovánky pro vědomý odpočinek, které lidem pomáhají přeměnit stres na tvořivou a hravou energii.

Některé mé obrázky jsou nasypané tady >>

Co dělám, najdeš tady >>

Něco o mně je tady >>

Komentáře