Náušnice po prababičce

P1170659

Proč jsem se rozhodla psát blog? Protože jsem potřebovala změnu. Změna je život. Protože už jsem měla dost. „Mít dost“ se dá pochopit i uchopit všelijak…různé asociace to může vyvolávat. Jedna z nich je…“Ta má dost! Je úplně hotová, vygumovaná, vynervovaná, frustrovaná, hysterická, nepořádná, líná, neschopná, nevděčná, protivná, uřvaná…prostě je úplně nemožná.“

Pokud si člověk připadá takto, asi má ze všeho nejvíc chuť zalézt do nory z peřiny a na chvíli vypnout, přepnout se, pokud ví, kde je ovladač, mimochodem naše tři děti to ví.

Syn, když si zmáčkne nos, situace se obrátí do svého protikladu. Starší dcera se umí vyladit na správnou frekvenci, když si kroutí uchem, mladší dcera se umí přepínat jako televizní programy. A já si říkám, že čím déle jim to vydrží, tím lépe pro ně a je to inspirující.

Když pustím za knipl fantazii, když  zavřu dospělé oči a otevřu oči dítěti ve mně, vím, že je možné všechno, co si umím představit.

Píšu blog, protože mám občas dost té práce, která je vidět, jen když se neudělá. Dost dělání toho, co se považuje za samozřejmost, ale samo se to nestane. Chci chodit i jinudy, než pěšinkami od špinavých ponožek k čistým ve skříni.


Necyklopedie uvádí následující:

Pořádek v domácnosti

Uklizený byt je známkou toho, že člověk absolutně netuší, jak naložit se svým volným časem. —Normální člověk

15 zásad moderní domácnosti

  1. Udržování nepořádku je časově mnohem úspornější než udržování pořádku.
  2. Každý pořádek vzniká z nepořádku a je nestabilní.
  3. Pořádek zneklidňuje, protože je v něm neustále potenciální nepořádek.
  4. Nepořádek uklidňuje a zprostředkuje pocit uspokojení, protože je v něm potenciální pořádek, který si lze bez vynaložení jakékoli fyzické práce kdykoli představit.
  5. Nepořádek je věčný a životaschopný a je přístupný změnám.
  6. V nepořádku má člověk možnost vytvořit stabilní harmonii mezi svými potřebami a potřebami svého nejbližšího okolí.
  7. Hledání předmětů a písemností je činnost produktivní, jelikož nutí člověka zabývat se předměty a písemnostmi, které by jinak ignoroval.
  8. Nepořádek naučí člověka mít přehled jen o těch věcech, o kterých mít přehled je skutečně třeba.
  9. Co nevysaješ, to vzápětí vytřeš.
  10. Co vzápětí nevytřeš, to vysaješ nebo vytřeš příště.
  11. Co nevysaješ a nevytřeš příště, to vysaje nebo vytře přespříště někdo jiný.
  12. Co nevysaje a nevytře přespříště někdo jiný, to nepozorovaně vroste do organismu tvého bytu.
  13. Předměty, které pokrývají podlahu, při úklidu nepřekážejí, protože se pohybem kartáče, vysavače nebo pohybem koštěte obaleného hadrem dávají také do pohybu.
  14. Všechny mycí, prací a čistící prostředky jsou nepřátelé života, neboť ničí tuky a kyseliny, které člověka chrání, a neboť ničí mikroorganismy, s kterými je třeba žít v míru.
  15. Jsou důležitější věci než domácnost (…třeba bordel v garáži).

V dětském prostoru jsme zásadoví a praktikujeme zásadně zásadu č. 13. Přece si nebudeme překyselovat organismy zbytečným rozčilováním. To mě vede ke vzpomínce na vzdáleného prastrýce, příbuzného nevím z kterého kolena. Žil sám, moc se s ničím nepáral, všechny vodorovné plochy měl zaskládané vším možným, a když už nebylo kam co dát, pronesl prý jen: „Potřebuju další stůl“.

My tedy nejsme uvedení do takových extrémů, nicméně domov používáme k životu, ne na prezentaci do katalogu.

Nejmilejší je mi zásada č. 6. Je tak laskavá, láskyplná, výstižná a potřebná.

„V nepořádku má člověk možnost vytvořit stabilní harmonii mezi svými potřebami a potřebami svého nejbližšího okolí.“

Ano, ano. Pravdu měla má prababička Veselá, když říkala své dceři shodou náhod a jmen provdané Veselé: „Kdybys pořád hadrem nelízala ty schody, bylo by ti líp!“ Nosím prababiččiny náušnice a usmívám se při vzpomínce na to, co mi o ní vyprávěla máma, …že hodně šila, četla, že byla poněkud svérázná, když si uprostřed toho svého nepořádku rozdělané práce, mezi odstřižky látek a nití sedla, četla noviny a kouřila. Měla prostě přestávku.

Proč tedy já píšu blog? Protože mám dost. Mám dost i jiných věcí, než těch, kterých mám dost. Tak moment, kde teda vlastně teď jsem? Na zastávce.

Prohlížím si modrý třpytivý kamínek uprostřed stříbrné pomněnky náušnice a odlétám… Letím nad zasněženou krajinou. Dole v údolí mezi horami vidím obrazy. Ne, to se mi nezdá, ten „sněžný umělec“ je skutečný. Obul si sněžnice a vydal se na dlouhou pouť obrazem na zasněženém ledu zamrzlého sibiřského jezera.

Drak už byl skoro hotový, když led praskl. Ten muž jménem Simon Beck musel začít znovu na jiném místě. Několik hodin s buzolou šlapal, trpělivě otiskoval stopu za stopou, cestou dlouhou přes čtyřicet kilometrů vytvořil podobu draka. Svým způsobem meditace.

Hned je mi líp. Při umývání nádobí se cítím jako u potoka, slyším šumění a šplouchání vody, když hladím oblázky lžiček a vybírám ty krásně zbarvené kamínky z horské bystřiny. Víme vůbec kam se řítíme, když neustále spěcháme aby bylo všechno rychle a snadno hotové?

Být v kontaktu s živly mi pomáhá zpomalit. Proto někdy uklízím „ručně“. Samozřejmě neperu venku v mrazu jako Popelka, ale když umývám nádobí pod tekoucí vodou, přicházejí nápady a myšlenky, které myčka neposílá. Ty od proudu vody jsou jako z pohádky a moje malé já se těší, co zase vymyslím.

Chvála léčivé síle představivosti.

 

Jana Šulová
Mám ráda barevnost a pestrost života se všemi jeho výzvami. Kreslím omalovánky pro vědomý odpočinek, které lidem pomáhají přeměnit stres na tvořivou a hravou energii.

Některé mé obrázky jsou nasypané tady >>

Co dělám, najdeš tady >>

Něco o mně je tady >>

Komentáře