Barevná zahrada – změna úhlu pohledu

Vyčistím si hlavu, vypnu myšlenky, přijdu na řešení nestandardní cestou, cestou tvůrčího chaosu. Z něj může vzejít to pravé (třeba právě to pravé z pravé hemisféry). Často nám to racionalita blokuje. I ve zdánlivém chaosu se dá najít soulad, je v něm obsažen určitý tvořivý řád. Vzpírá se popisným slovům, ale obrázkům a barvám se nebrání.

Vnitřní prales, nebo vnitřní zahrada

Znáš ty chvíle, kdy nevíš, do čeho se pustit dřív, všude okolo spousta věčně nedodělané práce, kolotoč povinností, konfliktní situace ve vztazích, termíny hoří a věčně po Tobě někdo něco potřebuje? Nebo naopak, nevíš kudy z nudy, např. při cestování, nebo nutném čekání, kterému se nelze vyhnout?

Vím, že je důležité se i přes tyto stavy (spíš právě proto, že se v nich nacházíme), zastavit a odpojit se od nich. Nenechat se jimi přetáhnout, umět se vypnout, přeladit se na jinou frekvenci. Přerušit to vypětí, napětí, přestat panikařit. Zastavit se, dovolit si chvíli jen tak být a vnímat krásu obyčejných věcí.

Všechny emocionální labyrinty nejsou zmapované (to snad ani nejde), a tak mě baví rozšiřovat úzké pěšinky, vyšlapávat nové cestičky tímto bezmyšlenkovým světem, kde se nachází místo pro nalezení správných strun a vyladění harmonie vedoucí ke zklidnění a uvolnění.

Když si tak člověk čmárá a je mu jedno, kam která čára vede a co z toho vznikne, nepřemýšlí ani o barvách ani o tvarech, které vyplývají z kreslení, nechává se vést plynutím.

Ráda beru do ruky pastelky, protože mi zvedají náladu do hravé radosti, která mi pomůže k nadhledu.

Nabíjejí mě energií, kterou všechno zvládám líp. Když na chvíli u obrázku vypnu přemýšlení, vznikne volný prostor pro čisté myšlenky, které mi pomohou si ujasnit, co má smysl řešit, čemu stojí za to věnovat pozornost, a co je třeba jen neklid z přetíženosti, rozčilování nad věcmi, které není v mých silách ovlivnit, a proto je zbytečné nechat se jimi štvát.

Pastelky a Fantazie mou nervozitu znervózňují, takže se raději vzdaluje do nicoty a bezvýznamnosti. Soustředím se jen na jednu konkrétní věc, vybírám různé barvy a problémy odplouvají se starostmi pryč. Ruch okolo mě se ztrácí za barevnou clonou a já mohu načerpat klidné síly, které potřebuji pro životní jízdu naší velké rodiny a všeho, co k ní patří.

Zjistila jsem, že mohu důvěřovat základní symbióze členů Systému. I když se mi některá buňka zdá zpočátku divná, s odstupem času zjistím, k čemu byla dobrá, jaký měla smysl. To mě uklidňuje a ukazuje, že svět, Vesmír, …prostě… já „tomu“ říkám Jednota, je od základu tvůrčí, živá, životodárná, mnohobarevná a úžasná.

Co dám, to dostanu. Vrátí se mi to Cestou, které nepotřebuji a ani nemohu rozumět. Úplně docela stačí, že ji cítím a vnímám.

vybarvený motýl, páv, pírko

Rozumem některé věci uchopit nejde. Na něco slova nestačí.

Lao-c´: Tao-Te-Ťing

I.
Skutečné Tao
Nelze pojmenovat ani znázornit.
Také slovo Tao
Není jeho úplným jménem.

Bezejmenné je počátkem země i nebes
A pojmenované je matkou všech věcí.

Pozorováno bez vášnivostí a stranou vlastního prospěchu,
Zjevuje se tajemství dění.
S nimi
Poznáš jen jeho vnější tvar.

Obě tyto tváře
Jsou téhož původu,
Ale různých jmen, když se zjevují.

Společně patří k nejhlubšímu.

Od jednoho temného tajemství
K druhému temnějšímu
Vedou dveře ke všem tajemstvím.

VI.
Prázdnota vyplňující údolí neumírá.
Ona se jmenuje „nejtajemnějšímu ženství.“
Dveře k „nejtajemnějšímu ženství“,
To je kořen nebe i země.
Nekonečný jako jsoucno,
Je počátek stále setrvávající.
Co se z něj rodí,
Roste a roste bez zjevného úsilí.

I když se někdy cítíme černobíle, jsme všichni součástí barevného světa. Záleží jen na nás, jak si danou kresbu vymalujeme. 

Miluji barevnost a pestrost života se všemi jeho výzvami. Protože vím, jak je důležité nezaclánět sama sobě ve výhledu z nadhledu, inspiruji lidi, aby své pocity vyjadřovali ohleduplně, ale otevřeně. A to i s rizikem, že všechno, co řekneme, může být použito proti tomu, co chceme říct. 

Někdy je lepší méně slov a více barevných obrázků, které pomohou vyjádřit nesdělitelné.

Zjistila jsem, že si potřebuji hrát, nechat všechno plavat, dělat věci jinak. Přestat se hnát za věděním, prožívat víc než promýšlet, hravě tvořit.

Má cesta vede přes Živelné omalovánky >>>   Bude příjemné, když se na ní někdy potkáme.

Jana Šulová
Mám ráda barevnost a pestrost života se všemi jeho výzvami. Kreslím omalovánky pro vědomý odpočinek, které lidem pomáhají přeměnit stres na tvořivou a hravou energii.

Některé mé obrázky jsou nasypané tady >>

Co dělám, najdeš tady >>

Něco o mně je tady >>

Komentáře